Tomáš Zdechovský, zdechovskychristnet.cz

Vzhledem k diskuzi o bulvaritě mgazinu předklame Vam nektere clanky z deníku právu. A zajímalo by nás, co na to říkáte?

Název: Sex zvířete zvaného člověk

Zdroj: Právo

Datum vydání: 19.2.2002

Autor: Radim Uzel

Rubrika: Fit servis

Strana: 7

Očerňování sexu a tělesné hygieny doprovázelo myšlenky slavných teologů a církevních učitelů od pradávna. Ale teprve když srovnáte různé světové kultury, uvědomíte si, jak extrémně negativním vztahem k sexualitě se vyznačuje kultura židovsko-křesťanská. Je sice pravda, že základní idea nečistého těla a čisté duše pochází už z některých předkřesťanských ideologií, křesťanství ji však přijalo za vlastní do té míry, že se myšlenka stala typickým znakem raně křesťanských asketů. Představa sexu, který může člověka zašpinit, zůstala křesťanské ideologii vlastní až do současnosti. Pojmy jako "předmanželská čistota" nebo "panenská neposkvrněnost", které církev dodnes běžně používá, nám mají zcela jasně připomínat, jaké nebezpečí představuje sexuální znečištění. Člověk by se měl zkrátka sexualitě vyhýbat. Výjimkou bývá pouze okamžik rozmnožování. Všechny ostatní projevy sexuality, které nesouvisí s produkcí dětí, křesťanství odsuzuje k zatracení. To se netýká jen antikoncepce, ale také všech nekoitálních sexuálních praktik, masturbace, homosexuality a pochopitelně i sexuálního zobrazování. Je zajímavé, že většinu těchto negativních postojů, zákazů a tabu přijalo křesťanství teprve během svého historického vývoje. Teprve postupem věku vystřídaly Kristovu všeobjímající humanitu a milosrdenství starokřesťanských hostin fanatické postoje sebebičujících asketů, svatých inkvizitorů, puritánů nebo prudérních kajícníků. Nepřekvapí nás proto, že křesťané, kteří se svou ideologií expandovali do rozvojových zemí, potlačovali přirozenou sexualitu původního domorodého obyvatelstva. Zakazovali tradiční sexuální kultury, které často doporučovaly normy právě opačné. Když katoličtí misionáři dorazili třeba k africkým kmenům, pohoršovala je bezostyšná nahota domorodců. Vnucovali jim šátky, aby si zakryli genitálie. Domorodé ženy však šátky zahazovaly do křoví. Připadalo jim nesmyslné, aby ve dne chodily takhle nemravně a vyzývavě oblečené. Bederní roušky totiž používaly k večerním tanečním rituálům. Těmi muže eroticky stimulovaly. Naopak nahotu vnímali domorodci jako něco zcela normálního a přirozeného. Není divu, že původní obyvatelé mnoha zemí Afriky a Latinské Ameriky vnímají dnes misionářství, a zejména katolické, jako "holocaust, při kterém je kněží okradli o víru předků". Navíc jim vykládali nesmysly o tom, jak křesťanství pomáhá "setřást ohavné a ponižující jařmo pohanství". Ostatně už slavný indický myslitel a politik Mahátma Gándhí nazval kdysi indickou misijní horlivost "nejsmrtelnějším jedem, který kdy ukápl do zřídla pravdy". Způsoby, jakými se křesťanství a s ním spojený antisexuální boj šíří dnes, mají poněkud ušlechtilejší formy. Novodobí nositelé jediné pravdy už neútočí meči oděni v brnění. Poučili se v rétorice, psychologii, technikách komunikace... A pokud přijíždějí ozbrojeni, tak pouze kreditními kartami. Všechny kořeny antisexualismu však neleží pouze v prehistorických dobách a v raném křesťanství. Svou roli hrají i některé důvody biologické. Člověk, stejně jako mnozí jiní savci a ptáci, totiž není biologicky monogamním živočichem. Podle etologů praktikuje takzvanou "smíšenou reprodukční strategii". Na jedné straně jeví tendenci k tomu, aby žil v páru, tedy v užší rodině. Na druhé straně však touží po více než jednom partnerovi. I když je monogamie v mnoha společnostech úředně uzákoněná, většina lidských kultur povoluje nebo aspoň toleruje, aby člověk měl více partnerů. Ať už to dělá s přimhouřenýma, nebo se zavřenýma očima. Nejnápadněji se změnilo to, jak lidé posuzují předmanželskou sexualitu. Ve většině společností se předmanželský sex stal víceméně tolerovanou a uznávanou normou.

Tomáš Zdechovský, zdechovskychristnet.cz

A co tato zprava? Kde a kdo je bulvar? Kde a kdo je proti katolicky zamereny? Jinak jsou to zpravy z monitoringu CBK, kdyby to nekoho zajimalo.

Název: Farní milenky založily klub

Zdroj: Právo

Datum vydání: 16.2.2002

Autor: Ivan Vilček, Bratislava

Rubrika: Ze zahraničí

Strana: 10

Sdružení milenek římskokatolických farářů na Slovensku se jmenuje Láska a celibát a má desítky členek. Jak informuje slovenský deník Pravda, některé z nich mají s knězem nemanželské dítě, jiné se po ukončení vztahu cítí zneužité a všechny svorně nenávidí celibát.

Členky klubu nechtějí uvést svá jména, protože se obávají šikanování svých partnerů od představených. "Stává se, že když příslušný biskup zjistí pravdu, nechá hříšníka okamžitě suspendovat nebo ho přeloží na vzdálenou farnost, aby se nemohl se svou družkou pravidelně setkávat," cituje deník zakladatelku sdružení Renátu. Je jednou z těch, které mají dítě s knězem, a žije v malé vesnici na východě Slovenska. Má však štěstí, že ve vesnici je mezi věřícími mnoho evangeliků a řeckých katolíků, jejichž kněží se ženit mohou. "Sousedé jsou naštěstí tolerantní a mého 50letého přítele dokonce shovívavě oslovují pan manžel," říká. Další členky klubu si mohou jen stěžovat. Jsou na tom existenčně špatně, závisí na finanční podpoře svých kněžských přátel, a proto raději mlčí. Členky klubu se sešly zatím jen na jednom utajeném setkání a shodly se bez výhrad v jediném: odsoudily celibát. "Celibát vytváří podmínky pro vznik nezdravých vztahů duchovních se ženami, plození nemanželských dětí a podporuje také homosexuální praktiky mezi seminaristy a kněžími," říká mluvčí klubu Alena. Přiznala, že její přítel-kněz měl hned několik milenek a vedl si o nich pečlivé záznamy. Pravda zjišťovala také stanovisko Konference biskupů Slovenska k existenci klubu a k možnosti zrušení celibátu. Její mluvčí Marián Gavenda konstatoval, že papež považuje celibát za církevní zákon, a proto nemá smysl o tom diskutovat. Podle Pravdy však existuje v římskokatolickém duchovenstvu křídlo, které má k této otázce mnohem liberálnější postoj. "Vztah k Bohu přece nestojí v protikladu se vztahem ke konkrétnímu člověku. Bůh přece není chudák, který nesnese konkurenci lásky jiného člověka," tvrdí známý teolog a kněz Karol Moravčík.

JoB __, jobsoukroma.cz

A proč se zpráva o klubu partnerek neobjeví, pokud je pravdivá?

Mám ale jiný dotaz: Proč je pod zprávou o K. Herbstovi podepsán ToZ, když je to doslova převzaté drag&drop ze serveru TS ČBK?

Proč je v jiné zprávě uvedeno "ve 12,17 sdělila xy z radia Proglas", což budí dojem exkluzivity informací?

Na serveru TS ČBK je to volně přístupné od 12,00 a lze být připojen na mailové zasílání novinek.....

Jo, ta kravina, že je to další biskup z okolí časopisu AD, to JE typický bulvár. Samozřejmě ne ta informace, ale práce s ní. Jako salesiánský zástupce v redakční radě s ním asi něco měl. A taky Paďour a Vlk a Škarvada - ty jsem viděl na obálce toho časopisu.

Ach jo. A nepsal tu nějaký ToZ, že zprávy ve sloupku jsou agenturní (cit: Jak mi při této příležitosti připomněl můj znamý a kolega z RVŠ...)?A co je RVŠ ve zprávě, nějaká běžně používaná zkratka?

JB

Tomáš Zdechovský, zdechovskychristnet.cz

JB:A proč se zpráva o klubu partnerek neobjeví, pokud je pravdivá?

TZ:A proč ano? Napište ještě nějaký důvod, proč se tam ma objevit? Zajímá Vás tato zpráva?

JB:Mám ale jiný dotaz: Proč je pod zprávou o K. Herbstovi podepsán ToZ, když je to doslova převzaté drag&drop ze serveru TS ČBK?

TZ: Ano, mate pravdu. Je to z CBK, ale bohužel jsem měl problemy s připojenim a tak clanek nesel v databazi zadat pro CBK. Už je to opravene a vsem se timto omlouvame. Byl nmel to kdo opravit.

JB:Proč je v jiné zprávě uvedeno "ve 12,17 sdělila xy z radia Proglas", což budí dojem exkluzivity informací.

TZ:Ne, predesly pripad.Problemy s pripojenim. My jsme tu zpravu doopravdy meli nejdrive pouze z Proglasu od KL a tak se slusi tam napsat zdroj, ktery nam ji poskytl. Neotevrel jsem postu na News a tak neslo v prvni ani otevrit CBK.

JB:Jo, ta kravina, že je to další biskup z okolí časopisu AD, to JE typický bulvár. Samozřejmě ne ta informace, ale práce s ní. Jako salesiánský zástupce v redakční radě s ním asi něco měl. A taky Paďour a Vlk a Škarvada - ty jsem viděl na obálce toho časopisu.

TZ:To jsem rad, ze jste to napsal. Cekal jsem vice ohlasu na tuto zpravu.

JB:A nepsal tu nějaký ToZ, že zprávy ve sloupku jsou agenturní.

TZ:Jasne, ze ji nenapsal ani toz, ani rob, ani hop ani petr ani pavel.

Vzdy je tam napsana agentura jko CTK, CBK, ANN atd. ta zkratka pod zpravou je pouze jmeno editora.

Pavel Franc, pmfseznam.cz

No, podle mě obě zprávy do ChN patří, protože se křesťanství více či méně týkají a jestliže se objevily v sekulárních médiích, proč o nich nediskutovat.

Jestli jsou nebo nejsou bulvární, přesně nevím, nejsem na to žádný odborník, ať se k tomu vyjádří někdo povolanější. Mně připadá, že do jisté míry zavánějí senzacechtivostí, ale to asi všechny zprávy tohoto typu, které jsou napsány běžným novinářským jazykem a ne tím naším nemastným neslaným katolickým newspeakem:) Prostě jsou formulovány tak, jak by je "normální" člověk řekl a jak je cítí.

Jak takovéhle zprávy prezentovat v ChN nevím? Možná by vypadalo divně, kdyby se ve zpravodajství objevovaly přetištěné články z Blesku (proti těm jsou oba příspěvky velmi kultivované) s typickými bombastickými nadpisy "Kardinál lidožrout" apod.

Jenže posuzovat "vhodnost" novinového článku je ošemetné, vsadím se, že někteří čtenáři ChN by tu raději neviděli nic jiného, než články vybraných tiskovin (třeba takový Mezinárodní Report:))) a ty zase budou připadat bulvární mně - takhle bychom se asi nedohodli...

Já třeba pana Uzla moc rád nemám (je mi nějak osobně nesympatický, cítím z něj apriorní zaujatost proti všemu náboženskému, která zatemňuje jeho jinak bystrý rozum; ale to je třeba moje chyba a každopádně můj subjektivní názor), ale s lecčíms v jeho článku musím souhlasit. A ostatní, kteří souhlasit nebudou, asi uznají, že přesně vystihl, jak to vidí běžný český člověk. Takže je dobře o tom mluvit, ne?

Rozhodně by nebylo dobře, aby tu existovala témata označená příslušným stigmatem (bulvární, protikatolický), o kterých se nesmí mluvit. Ale klidně bych založil rubriku Bulvár, kde se budou tisknout takovéhle "kontroverzní" věci...

Jiří Zajíc, jiri_zajicseznam.cz

Uvedené dva články z Práva docela dobře mohou posloužit k tomu, odlišit "bulvár" od "nebulváru".

1) Článek Radima Uzla je jeho vlastní úvaha o vztahu (žido)křesťanství k sexualitě.
Už sám takový žánr - tedy názorový text, za kterým stojí konkrétní skutečný autor - může být těžko bulvárem. Případné slabiny či nedostatky takového textu plně padají na hlavu autora.
To je ostatně tento případ, kdy Radim Uzel projevuje typickou předpojatost těsně svázanou s velmi malou věcnou znalostí.
Tedy shrnuto: nejde o bulvár, jde o názorový článek nevalné úrovně, který by ovšem mohl sloužit jako vhodný odrazový můstek k solidní debatě.
Možným řešením by bylo na článek upozornit a poskytnout na něj odkaz - s tím, že čtenáři jsou vyzváni k debatě.

2) Článek o milenkách kněží je naopak typický bulvár - a to ne pro obsah, ale pro metodu, jakou je psán.
Selhávání katolických kněží vůči závazku celibátu je samo o sobě velkým a tíživým problémem. Nebulvární pojednání by ovšem muselo o tomto skutečném pohoršení vypadat úplně jinak.
Předložený text se totiž tváří jako "objektivní informace" - dokonce "cituje různé srany". Jenomže všechno to je ve skutečnosti úplně falešná autenticita.
S výjimkou Karola Moravčíka, jehož dvě věty mohou pocházet z úplně jiného kontextu, nikdo z referujících za své "informace" neručí.
Renáta? Alena? K smíchu!
Informační hodnota toho je právě taková, jako když naši novináři napíší "dobře informovaný zdroj z vedení té a té strany, který si nepřeje být jmenován..." Je to podraz na čtenáře i na ty, o kterých se píše.
Právě tato pseudoautenticita je určující charakteristikou bulváru. Chce vyvolat pocit, že jste přímými účastníky "něčeho" - a vy si přitom v klidu čtete klepy a pomluvy, za které nikdo neručí, ale které o to spolehlivěji ubližují.
Tedy: informační hodnota samotného článku i jeho charakter ani vzdáleně neposkytuje důvod, proč by se měl objevit na ChN, ani proč by se tím vlastním článkem měl člověk zabývat.
Jediné, co by mohlo mít smysl, je podnět k debatě o situaci žen, které žijí s katolickými duchovními v těchto nešťatných vztazích.

Tomáš Zdechovský, zdechovskychristnet.cz

Pane Zajíc,

děkuji za Váš předchozí příspěvěk. Jsem moc rád, že jste to napsal. Snad Vaše podrobná vysvětlení pomohou čtenářům /disktujícím/ lépe pochopit, co je to bulvární zpravodajství, kam jsme byli dáváni.

Je věci debaty, co si z těchto článků odneseme. Zda to, že někdo "špiní" ošklivým způsobem "katolickou církev" (někdo by to třeba mohl chápat jako kampan proti Katolické církvi) či vezmeme článek a názor pana Uzla jako vhodná temata k diskuzi.

Já osobně zastávám, že článek o milenkách kněží patří pouze do diskuze. Jako názor, který by mohl mnoho lidí k této diskuzi vyprovokovat. Nic víc bych v něm nehledal. Je to informace, která je mnoha lidem třeba známá, mnoha lidem také ne, ale proč o tom nediskutovat?

Radim Uzel jednou prohlasil při diskuzi se středoškoláky, že Katolická církev udělala ze sexu "srašáka", které ho je třeba se bát. Proto se nad jeho názorům, které se mimochodem objevují s určitou pravidelností, ani nepodivuji, ani se mi nelíbí. Myslím si, že je dobré vědět, co si myslí protistrana, ale to je taky všechno, co v tom názoru vidím.