Náš bankovní účetNa našem bankovním účtu 267841001/5500 (odkaz na otevřený účet Raiffeisenbank) je nyní Kč. Bez peněz od našich čtenářů nepřežijeme! 
RubrikyČlánek měsíce
|
Celkem 262 článků k zamyšlení. Smysl doby postní; o předsevzetích, askezi a lásce2.3.2010 Michal Černý
Pomsta není sladká, je nekřesťanská19.2.2010 Jan Kašper
O vděčnosti (v) církvi3.2.2010 Jiří Baroš
Ještě, že odcházíme...22.1.2010 Petr Cekota
Aktuální otázky, nebo staré odpovědi?10.1.2010 Daniel Bartoň
Někteří myslitelé tvrdí, že civilizace a společnosti stojí a padají se způsobem, jak odpovídají na výzvy, před něž jsou postaveny: pokud se najde jádro tvůrčích osobností, které přijdou s odpovědí, společnost přetrvá; pokud však společnost pouze opakuje staré odpovědi (které fungovaly ve vztahu ke starým otázkám), umírá. Prohlasme se menšinou!2.1.2010 Max Kašparů
Naděje Adventu podle Jeremjáše14.12.2009 Pavel Černý
Vytlačí našeho Ježíška reklamní symbol Coca coly?6.12.2009 Tomáš Zdechovský
Zakopaná hřivna?10.11.2009 Marie Rút Křížková
Všichni svatí a dušičky29.10.2009 Ivan O. Štampach
Modlitba růžence jako Mariino evangelium19.10.2009 Monika Vaňková Často je slyšet otázka, proč se vlastně modlit růženec. Argumentem mnohých lidí je, proč bychom se měli modlit k Panně Marii nebo skrze Pannu Marii, když můžeme přímo k Bohu. To je pravda. Ale stejně bychom mohli argumentovat i v případě četby Písma, životopisů svatých, rozjímání a myšlenek lidí, kteří byli Bohu blízcí. Proč číst Písmo a poznávat Boha skrze zkušenosti druhých lidí, byť těch, kteří byli Ježíšovi velmi blízko, a nerozmlouvat přímo s ním. Kazatel nebo Samaritán?9.10.2009 Kateřina Tetivová
Katolíkům nablízku, ostatním daleko30.9.2009 Martin Šístek
Proč je papežova návštěva tak významná?21.9.2009 Michal Černý
Do jaké situace a s čím vstupuje papež?4.9.2009 Ivan O. Štampach
O zbytečné aroganci24.8.2009 Tomáš Zdechovský
Nanebevzetí Mariino a naše10.8.2009 Ivan O. Štampach
Letní pročítání28.7.2009 Petr Cekota
Náš problém: Volný pohyb Romů17.7.2009 Jan Kašper
Červencové svátky5.7.2009 Ivan O. Štampach
|
Dnešní datum11.3.2010 Buďte informovaníZprávy
|
Nedávno skončil Týden modliteb za jednotu křesťanů. Po celé naši zemi i ve světě se konaly ekumenické bohoslužby. Populární se stává tradice Noci otevřených kostelů. Velký prostor pro vzájemnou ekumenickou spolupráci v charitativní oblasti je na mnoha místech úspěšně naplňován. Je to ale vše, co lze společně dělat? Domnívám se, že ne. Stále chybí vzájemná eucharistická pohostinnost, společné slavení večeře Páně.
Často se setkáváme s tím, že lidé příliš neví, jak s dobou postní vlastně naložit. Nejčastěji se ptají nějakých duchovních osob, jaké si mají vzít předsevzetí. Ti duchovně pokročilejší již vědí, že lepší otázka je vzata z evangelia: „Co mám dělat?“ V neposlední řadě si mnozí z nás vybaví správnou poučku o půstu, modlitbě a almužně. Pro celou dobu postní a veškeré naše snažení je ale důležité, jaký má půst a doba postní smysl. 
V polovině února bývá připomenuto, zvláště v Německu, výročí bombardování Drážďan (1944). Již desetiletí se tak dálo tichým položením hořících svící k troskám chrámu Frauenkirche, který byl v posledních letech díky solidární, zahraniční i domácí sbírce uveden do původní podoby. Vůbec, prakticky vůbec v našich médiích nebývá připomenuta obludnost bombardování kobercovými nálety Britů a Američanů. Jednalo se přece o cílené vyvražďování civilních obyvatel. 
Společenství církve, pozemský obraz lásky panující v Nejsvětější Trojici, by mělo představovat nejkrásnější realitu na této zemi. Navštívíme-li mnohé (ne-li většinu) našich českých kostelů a různých církevních společenství, je realita ideálu velice vzdálená. Církev nám spíše může připadat jako místo, kde se o lásce hodně mluví, ale daleko méně se už láska žije. Slova hlásaná pastýři se neprotínají s reálnou praxí jejich oveček, které si velice často od svých pastýřů udržují „zdravý odstup“, aby mohly určovat svůj život „svobodně“ podle svých plánů a přání. 
Generace dnešních pětatřicátníků se v minulém roce dostala na jakési podivné rozcestí. V listopadu 2009 jim média (tj. převážně jejich vrstevníci) připomněla holý fakt, že doba dvaceti let, během kterých usilovně budovali svou manažerskou, intelektuální či jinou profesionální kariéru, uběhla velmi rychle. Události roku 1989 totiž mají v živé paměti, tehdy studovali střední školy, a bylo to přece tak nedávno...
Letos v létě jsem byl svědkem následující události. Zrenovovaná venkovská fara nabízející možnost celoročního ubytování, pronajala prostory vysokoškolským studentům. Překvapilo mne, že studenti začali po svém ubytování odstraňovat ze stěn pokojů předměty s křesťanskou tématikou, tedy křížky a obrázky svatých. Na můj dotaz, proč tak dělají, dostalo se mi následujícího vysvětlení. „Není naší povinností dívat se na symboly učení, se kterým jako ateisté nesouhlasíme." Vzpomínku na událost z oné farní ubytovny mi vrátil nedávno Evropský soud, který vyhověl stížnosti italské matky ohledně křížů v tamních školách. Naši studenti dokonce rozhodnutí Evropského soudu předběhli a pořádek si na oné faře udělali sami... 
Církevní rok byl vytvořen proto, abychom nezapomněli na některou důležitou část biblické zvěsti. Není náhodou, že na jeho začátku vyčnívají čtyři adventní neděle, které nás připravují na Vánoce, na svátky Božího vtělení. Nezačíná se Kristovým narozením – prvním příchodem Mesiáše. Jde se zpětně od toho, co je před námi – a to je druhý advent – druhý příchod Ježíše Krista – v moci a slávě. Silný důraz na druhý příchod Kristův podtrhuje důležitost přípravy na konec pozemského života jednotlivců i světa. Všichni lidé se mají setkat s tím, komu byl svěřen konečný soud nad světem a otevření bran věčnosti. 
Přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santu Clause…Pryč se Santou Clausem… Dárky nosí Ježíšek… Zachraňte Ježíška…to jsou jen některá hesla, kterými tento pátek v Hradci Králové zahájilo několik mladých lidí v oblecích sněhuláků svůj boj za záchranu tradičního českého dárkonoše Ježíška. Ten je totiž vytlačován americkým komerčním vánočním symbolem Santy Clause. 
Známá literární historička - editorka díla Jiřího Ortena - a disidentka z okruhu podzemní církve - mluvčí Charty 77 v roce 1983 - se ohlíží za svojí zkušeností žité víry v římskokatolické církvi před Listopadem a po něm. "Se svatou Anežkou českou jsme v listopadu 1989 vkročili do svobody, ke které jsme zdaleka nedorostli. Stateční kněží a řeholníci, kteří se ctí obstáli v perzekuci dvou totalit – nacistické a komunistické -, byli přijímáni s podezíráním, anebo rovnou odmítnuti," píše ve svém autobiograficky laděném ohlédnutí . 
Oba slavnostní dny nám připomínají cosi důležitého. V chmurných a chladných podzimních dnech se ukazuje, že smrt nemá poslední slovo. Jsme-li spojeni s Ježíšem, který je sám život, nemůže temnota a chlad smrti nad námi zvítězit. Mohli bychom s muslimy opakovat 
Od své konverze až dodnes, což je už dvacet pět let, si kladu otázku. Proč jen někteří kněží předkládají Boží slovo živě, nadšeně a zajímavě, zatímco ostatní mluví, čtou a kážou monotónně a při liturgii působí lhostejně, mdle a nezúčastněně. Rick Warren, známý americký pastor, v knize 
Tak alespoň stručné hodnocení pontifikovy návštěvy. Pro české a zahraniční katolíky hluboký duchovní zážitek ze setkání s Benediktem XVI., pro většinu českého obyvatelstva lhostejně přijímaná parádní podívaná. Mělo to smysl? Pro katolickou menšinu určitě ano, papežské trojdenní jí dodalo energii, pro zbytek spíše ne. Není možné se zavděčit všem, papežova návštěva snad nikoho neurazila a mnohé občerstvila. Nešlo od ní čekat zázraky ve smyslu „papež získá srdce českého národa a obrátí jej“ z těchto důvodů:..
Pro mnohé lidi může být příjezd Benedikta XVI. pouze návštěvou významného státníka či intelektuální osobnosti ze zahraničí. Často je možné slýchat srovnání s příjezdem presidenta Obamy. Papež ale není v prvé řadě mediální hvězda a jeho přítomnost u nás nemá pouze rozměr státnické návštěvy. Jaké jsou a mohou a mají být plody vzájemného setkání?
