Ekumenický a "nový katolický" překlad bible si nekonkurují

Rozhovor s PhDr. Josefem Bartoněm, vyučujícím na Katolické teologické fakultě UK v Praze

Portréty a rozhovory / Jan Kirschner / 7. září 2006

Římskokatolická církev (ČBK) vydala na jaře první část (Pentateuch) nového překladu bible: Ostatní církve ani Česká biblická společnost (ČBS) na překladu nespolupracují. Není to škoda, když zde máme poměrně úspěšný, všeobecně rozšířený český ekumenický překlad (ČEP)? Nebylo by lepší společnými silami ČBS a ČBK tento překlad revidovat a navázat tak na dobrou tradici? Navíc ekumenický překlad používá i většina katolíků pro soukromou četbu, přestože se v kostele při liturgii čte z jiného překladu bible.
ČEP skutečně je (a nepochybně zůstane, přinejmenším pro běžnou soukromou četbu) nejrozšířenějším překladem, i mezi katolíky. To ovšem neznamená, že by bylo nutné stále jen "pilovat" tento jeden jediný překlad. Český jazyk má bohatou biblickou překladatelskou tradici a pokud máme na to, aby vznikaly další nové překlady, Bohu díky. Nemyslím, že by vyvstávala nějaká nezdravá konkurence mezi ČEP a "katolickým překladem". ČEPu zůstává u katolíků rozlehlé hájemství soukromé četby, v nekatolických denominacích si ČEP získává čím dál více prostoru při liturgickém konání. Nový "katolický" překlad zůstane nadále primárně liturgickým textem a svými komentáři pomůže vzdělávat "písmácké hloubavce". Čeština má za 20. století čtyři kompletní překlady Starého zákona ("katolické" Hejčl a Heger, "ekumenický" ČEP, "sekulární" Šrámek), nepočítáme-li jehovistický překlad z angličtiny. Nový „katolický překlad“ bude pátý. Není to důvod k pýše na českou biblickou tradici?

První část nového "katolického" překladu vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Je nový katolický překlad revize staršího textu nebo jde o úplně novou práci od „čistého stolu“?
"Nový katolický překlad" bude v podstatě znatelně revidovaný a dopřeložený někdejší překlad bible Václava Bognera (Bognerův Nový zákon velmi úzce navazuje na překlad O. Petrů; Starý zákon překládal Václav Bogner a jeho spolupracovníci samostatně, nebyl úplně kompletní, takže se v současné době kolegové Josef Hřebík, Jaroslav Brož a další snaží o kompletaci překladu). Je to překlad, který se už pár desítek let čte ve všech katolických kostelích při všech liturgiích (včetně nejrozšířenější verze breviáře). Jde tedy o text, který má přinejmenším v liturgii "tradici" a rozšířenost velmi dobře srovnatelnou s ČEPem - ten požívají jako liturgický sbory protestantské a československé husitské, ovšem ne všechny, často se v liturgii setkáte ještě se starobylou "kraličtinou".

Kralickou bibli (ovšem s odborným výkladem) za jediný vhodný překlad i pro katolíky na našem uzemí považoval katolický kněz Bonaventura Bouše (viz Malá katolická liturgika). ČEP považuje za text neliturgický, navíc plný chyb a pro katolický liturgický text nenašel jediné dobré slovo. Navíc kritizoval, že se v katolických kostelích čte z pohodlnosti z lekcionářů (kde jsou jen vytržené pasáže textů), nikoliv přímo z celé bible. Co si o tom myslíš ty?
Bouše byl historik umění, a v tom snad pramení tato jeho slabost pro určité estétské pojetí „slavnostnosti“ liturgického textu, které mu splňovala bible Kralická. Není to nový problém - podobně už Starý zákon Hejčlův (1. vyd. v „Podlahově“ Bibli české 1917-1925) a Nový zákon Sýkorův (1. vyd. 1909; v „Podlahově“ Bibli české 1922-1923) měly své „konzervativní“ kritiky např. v literátském okruhu Florianově nebo i v osobě akademika J. Vašici, kteří si také stýskali na přílišnou civilnost nových biblických textů. Tito odpůrci Hejčlova/Sýkorova překladatelského pojetí se zase upínali k „starobylosti“ a „vznešenosti“ barokní bible Svatováclavské (případně k tzv. bibli Svatojanské z 19. století, která na Svatováclavskou a Kralickou velmi navazovala). Zjednodušeně řečeno platí, že by se neměly ztrácet stylistické kvality originálu (jak byly obecně pociťovány v místě a době vzniku textu), tj. že by překladový text měl na současné české čtenáře/posluchače působit podobně, jako působil na posluchače/čtenáře primární. A tady myslím všichni tušíme, že se vážky přiklánějí (samozřejmě je tomu různě u různých biblických textů, vždyť jde o celou knihovnu, a žánrově pestrou!) spíš k prostotě a civilnosti než ke stylizované archaičnosti a vznešenosti. Pokud jde o spor lekcionář versus celá bible, je to spíš věc technická. Boušův vyhraněný postoj byl motivován nejspíš jeho osobní živostí a tendencí improvizovat (na místě vyhledávat a citovat paralelní místa, někdy asi také zkracovat či prodlužovat liturgické lekce), což samozřejmě lekcionáře příliš neumožňují - ale možná také právě proto (rem tene, verba sequentur!) se v průběhu dějin vytvořil a posléze i kanonizoval tvar lekcionářů.

Nejčtenější bible je stále Český ekumenický překlad (vydání s křížem na obalu je včetně deuterokanonických knih).

Jaké důvody má ŘKC pro nepoužívání ČEPu pro liturgická čtení? Nebylo by lepší, aby si věřící přečetl stejný text doma, který potom uslyší i v kostele? I když na druhé straně připouštím, že srovnání různých překladů je obohacující.
Liturgický (tj. Bognerův) překlad vznikal ve stejné době jako překlad ČEP (tj. od počátku 60. let). Byl použit při vytištění oficiálních českých liturgických knih (jak lekcionářů, tak breviářů atd.) po zavedení liturgické reformy Pavla VI. Dovedeš si představit ty obrovské finanční náklady, kdyby se teď ČBK najednou rozhodla pro zavedení ČEP do katolické liturgie? To je myslím hlavní důvod, proč se i nadále bude používat Bogner. Navíc mám za to, že Bogner není o nic horší překlad než ČEP. A různost překladů doma a v kostele? Varietas delectat, jak rád říkal Komenský...

Vrátíme-li se k novému překladu, "katolický překlad" má navíc jedno specifikum: obsahuje podrobné komentáře pod čarou. Je to také práce českých biblistů?
Poznámkový aparát zohledňuje dost svěží stav (jistě ne naprosto nejžhavější - například je třeba brát v úvahu poměrně dlouhou dobu vzniku překladu a sepsání komentářů i lhůtu, která uplyne mezi odevzdáním textu a jeho vydáním, obojí se počítá na roky...) biblického, archeologického aj. bádání. Jsou to navíc komentáře původní, autorské, nikoli jen přeložený nebo upravený existující jinojazyčný komentář, tedy podobně záslužné dílo, jaké ve své době vykonali Hejčl nebo Heger.

Pokračování rozhovoru naleznete zde.

PhDr. Josef Bartoň  je  filolog, překladatel z řečtiny, vyučující na Katedře biblických věd Katolické teologické fakulty UK v Praze. Současně je vědecký pracovník Centra biblických studií. Životopisná a bibliografická data naleznete zde.

Související zprávy a články


Aktuální články

20. 4. 2014

Radostné Velikonoce!

18. 4. 2014

Vše je dojednáno. A Bůh?

17. 4. 2014

Východ, Západ a my


Diskuze k článku

comments powered by Disqus